Římská čísla

Jak se čtou římská čísla

Římská čísla se skládají ze sedmi číslic: I je jedna, V pět, X deset, L padesát, C sto, D pět set a M tisíc. Čísla se sčítají zleva doprava, takže XVII je deset plus pět plus dva, tedy sedmnáct.

Výjimkou je odečítání. Když stojí menší číslice před větší, odečítá se: IV jsou čtyři a IX devět. Odečítat se smí jen v šesti dvojicích, které se opakují ve všech řádech: IV, IX, XL, XC, CD a CM. Zápisy jako IL nebo VX se nepoužívají, i když by se z nich dalo něco vyčíst.

Kde se s nimi potkáte

• Letopočty na budovách, pomnících a v knihách.
• Číslování kapitol, dílů a článků ve smlouvách a zákonech.
• Ciferníky hodinek, kde se čtyřka často píše IIII kvůli souměrnosti.
• Panovníci a papežové: Karel IV., Jan Pavel II.
• Číslo měsíce v datu: 27. VII. 2026.

Časté otázky

Proč nástroj odmítá IIII?

Protože se čtyřka běžně píše IV. Zápis IIII se drží jen na ciferníku hodinek, kde jde o zvyk, ne o pravidlo. Nástroj vám u takového zápisu rovnou napíše, jak má správný tvar vypadat.

Jak se zapíše nula nebo záporné číslo?

Nijak. Římská soustava nulu nezná, začíná jedničkou, a záporná čísla také ne. Nula se do Evropy dostala až s arabskými číslicemi.

Proč je horní hranice 3999?

Vyšší čísla se zapisovala pruhem nad číslicí, který znamenal násobek tisíce. Pruh se v běžném textu ani ve školních příkladech nepoužívá, proto končíme u MMMCMXCIX.

Musím psát velká písmena?

Ne. Malá písmena nástroj přijme a sám je převede na velká, stejně jako mezery navíc.